Posadil jsem se na příhodném místě u uměleckého muzea. Měl jsem červenou mikinu s kapucí. Začal jsem se křižovat, tak jak jsem viděl křižovat se zdejší obyvatele.
Pomocí jehly a nitě jsem ten pohyb na svém těle zachycoval. Pohyb-kříž, spíš slovo, fráze denně nesčetněkrát opakovaná, dostával hmotnou podobu obrazu nové kvality.
Kříže se vrstvily. Kolem chodili lidé, někteří se mnou mluvili, museli ke mně dolů, protože nitě fixovaly mou polohu se skloněnou hlavou.
Akce trvala dvě a půl hodiny. Byl konec října, tak jsem se nastyd.
(foto: Agnieszka Krupienczyk)
Putoval jsem za svým stínem od chvíle, kdy se objevil (asi půl šesté ráno), do doby, kdy zmizel (asi tři čtvrtě na osm večer).
Tento sekretář pochází z kolekce nábytku, který stál padesát let v bytě u dědečka jedné mé známé. Dědeček se odstěhoval, a když se známá zbavovala nábytku, řekl jsem, že to beru. Hodně schodů, velké skříně, někdy jsme je upustili, táhli ve špíně. ... Brzy jsem pochopil, že tolik nábytku nepotřebuju. Rozhodl jsem se, že ten velký tíživý sekretář rozlámu malbou.
kalambur
centrum.cz