Vesmírný sbor

Zrod vesmírného pěveckého sboru je zásadně spjat s pohybem vesmíru a působením jeho těles. První schůzka se odehrála jednoho podzimního úplňkového večera roku 2004 v ateliéru "Tělový design" na FaVU v Brně. Nervózní sbormistr, který si nebyl vědom, že je bezpečně veden vesmírnou inteligencí, si lámal hlavu s kompozicí první skladby, která měla být určena pro nejasný počet zpěváků s nejasnými pěveckými schopnostmi. Na večerní zkoušku odcházel s čerstvě načrtnutým trojhlasem Měsíční vibrace [mp3].

m Skladba byla aktuální, prozářená zesílenou vibrací planety v úplňku, a tak její realizaci nezabránil ani fakt, že nikdo z dostavivších se zpěváků neuměl číst z not, ani nebyl schopen udržet výšku tónu v přítomnosti tónu jiného. Pěvci se jen museli ztotožnit se všemi třemi hlasy a zazpívat je odděleně. Sbormistr, který dbal především na rytmickou pravidelnost a vyvážený záznam zvuku, pak hlasy spojil dodatečně pomocí jednoduché digitální střižny. Mrazivý pocit po celém těle a tlak v korunní čakře při poslechu výsledného díla byl rozhodujícím momentem pro realizaci dalších skladeb.

Vyloženě vesmírnou skladbou je Ptaahova píseň [mp3], která vychází z poselství "vesmírných lidí" (www.vesmirnilide.cz), laskavých přátel pozemšťanů. Ptaah - velitel vesmírné flotily z Plejád, uprostřed písně promlouvá ústy pana ing. Bendy, vesmírný sbor jeho slova glorifikuje zbožným chorálem. Zajímavým prvkem je také reverze zvukového toku času přesně uprostřed skladby, v momentě, kdy se v kompozici na okamžik objeví i zvuk létajícího talíře. Ten přetransformuje nám srozumitelný jazyk do vesmířanštiny. Taktéž převrácená melodická linie působí přinejmenším cizokrajně a evokuje hudební myšlení mimozemské civilizace.

m V souvislosti s Ptaahovou písní je nutno zmínit i napjatou atmosféru, která její zpívání provázela. Sbor, který se nejprve seznámil s textem písně, začal dlouze polemizovat o jeho přesném znění. Některé detaily textu vyvolávaly nečekané uvolnění různých emocí. Jeden ze členů sboru dokonce píseň odmítl zpívat, protože se cítil duchovně ohrožen, a byl nucen ze zkoušky odejít. Samotný zpěv nebyl o nic méně vzrušující. Po celou dobu zářil z monitoru počítače portrét Ptaaha a pěvci se shodovali v popisech prožitků jeho skutečné přítomnosti.

K samému vzniku vesmíru sahá píseň Velký třesk [mp3], na jejímž začátku dojde nejprve k odstranění pojmu JÁ mantrickým opakováním slova "nejsem". Po tomto odosobnění je možné zaslechnout ozvěnu velkého třesku. Podle Bible bylo na počátku slovo, a staré indické prameny za toto slovo považují slabiku ÓM. Pokud se tato slabika správně vysloví (zazpívá), obsahuje všechny samohlásky, které utváří celý vesmír. V mnohohlase "Velkého třesku" se vyskytují všechny možné kombinace dvojic samohlásek, pokládající základní kameny vesmíru.

Pokud rozšíříme svoje chápání vesmíru a nebudeme za něj považovat jen fyzikální rozpínající se prostor posetý hvězdami, uvědomíme si, že do Božského veškerenstva spadají i věci tzv. neexistující. Meditací na toto téma je Píseň od těch co nejsou [mp3]. První část písně je psaná v jazyce, který "neexistuje", a zvláštní harmonické zvraty navádí posluchače k vnitřnímu rozporuplnému, avšak zároveň harmonickému prožitku, který provází vůli uvědomit si něco co je a zároveň není.

m Největší svobodu projevu dostali členové sboru při nahrávání Poslední bouře [mp3]. Tato skladba byla už od samého počátku koncipovaná jako jednohlasá, s doprovodem akordeonu. Text písně popisuje průběh přírodní katastrofy, kterou přežije v bunkru uprostřed skály jenom samotný sbor. Svoje emoce, částečně traumatické, z větší části však radostné až šílené, projevují členové sboru ve volných mezihrách mezi slokami.

Z nitra skály můžeme tedy slyšet nepěstovaný, volnomyšlenkářský hlas Vildy Nováka (at.video), relaxující baryton Tomáše Bárty (at.malba III), rošťácký tenor Lukáše Hájka (at.video), odhodlaný hlas Jana Suchomela (at.multimedia), zvučný vískot Verunky Vlkové (at.multimedia), rozpustilý jekot Jana Šrámka (at.intermedia) a místy prosvítající, zjemňující alt Andrejky Braunové (at.kniha a papír). Za zmínku také stojí věčně se ztrácející a zmatený, leč nepostradatelný zpěv, přecházející místy spíše v recitaci, který patří Zdeňce Řezbové (at.environment). Právě díky neřízeným nepřesnostem a únikům od původní melodie mohly vzniknout zajímavé, barevně bohaté plochy. Krásnou barvu a jedinečný výraz hlasu odhalila v písni "Měsíční vibrace" Karolínka Kohoutková (at.tělový design), doprovázená zastřeným hlasem v nejistém vibratu Zuzky Baťkové (at.grafiky).

Poslední píseň Do sboru chodím ráda [mp3], která zůstala nedozpívaná, je o tom, jak je to ve sboru prima, jak do něj všichni rádí pravidelně chodí a učí se nové písně. Vysokým sopránem překvapila Veronika Vlková, v basové poloze ji doprovázel Tomáš Bárta a v téměř čisté oktávě přidal svůj baryton sbormistr Pavel Pražák.

Vesmírný pěvecký soubor fungoval na Fakultě Výtvarných Umění VUT v Brně pod vedením Pavla Pražáka v letech 2004-2005. Další příbuzné skladby a hudební realizace naleznete na stránkách Ateliéru hudby.