| studenti AMI | 24.3.2004.14:49 |
| OTEVŘENÝ DOPIS Brno, 24.3. 2004
Milý pane děkane,
obracíme se na vás v záležitosti, o které jste již možná slyšel, přestože jste na naší škole teprve krátkou dobu.
Tento dopis a vše, co obsahuje, je jednohlasným vyslovením problému, který trápí nás všechny - studenty ateliéru Malba I, toto času pod vedením doc. Petra Veselého.
Od samého počátku nástupu výše zmíněného pedagoga se ani v nejmenším neztotožňujeme s přístupem, s jakým ateliér vede, a jsme přesvědčeni, že jedniným východiskem z této krizové situace, která se vleče již dva roky a která byla ostatně předjímána částí z nás již při konkurzech v roce 2002, je personální výměna vedoucího ateliéru.
Dřív, než začteme s výčtem výhrad, které proti docentu Veselému vznášíme, pokusíme se nastínit model ideálního pedagoga, který je samozřejmě ve své absolutní formě nedostižný, ale kterému je jistě možné se docela reálně přiblížit.
Takovýto ideální pedagog na postu, jako je tak prestižní vedení ateliéru na vysoké umělecké škole,
1)-má respekt jak ze strany studentů, tak profesionálních kolegů a ve svém oboru je znám a uznáván i mimo místo svého působení
2)-toleruje odlišné názory a koncepce malby a umění jako takového
3) )- je schopen radit studentovi s technickými problémy (koloristika, štětce, techniky ) a zároveň mít široký rozhled jak ve svém oboru tak i mimo něj, aby bylo možno studenta nasměrovat přesně tam, kam v daném momentě svého uměleckého vývoje potřebuje
4)-má jasnou koncepci vedení ateliéru
5)-je ochoten se za ateliér, který vede, postavit jak koncepčně, tak personálně
6)-je nestranný, tj. nepůsobí zároveň na dvou konkurenčních institucích, z nichž jedna připravuje studenty na vstup do druhé.
Docent Veselý nesplňuje ani jeden z těchto bodů. Z tohoto důvodu jej nemůžeme respektovat jako pedagoga, a ostatně ani jako profesionála, což vyplývá z bodů 1, 3, a 4.
Z hlediska taktu bychom neradi rozváděli bod první; bod druhý je pro pedagogické působení důležitější. Studenti jsou vedeni jako na střední škole, od určitých, Veselému cizích témat, jsou vysloveně odrazováni, místo toho, aby jim byla ponechána určitá volnost při jejich výběru. Veselý ke každému studentovi přistupuje podle jednoho mustru, aniž by projevil vnímavost vůči tomu, kam a jakým způsobem má studenta v dané fázi jeho uměleckého vývoje nasměřovat. Během obou semestrů předešlého školního roku obcházel doc. Veselý některé studenty naprosto bez povšimnutí. Své názory si vytvořil teprve po zhodnocení ostatními odborníky, např. při klazurách či při veřejných instalacích.
Z toho vyplývá bod 3 - doc. Veselý je bezradný i technicky a technologicky, na konkrétní malířský problém neaplikuje adekvátní malířské řešení, ale naopak studenta odvádí k jiným tématům a jiným problémům. Že je tento přístup jak pedagogicky, tak malířsky naprosto kontraproduktivní, je snad zbytečné konstatovat. Doc. Veselý je možná dobrý teoretik - každopádně o umění rád přemýšlí a hloubá - ale návaznost s konkrétními malířskými problémy jaksi uniká. Vize vedení doc. Veselého je na jedné straně tematicky rozbředlá a nesmyslně obšírná, na straně druhé zatvrzele úzkoprsá.
Není nám dopřán profesní růst, ale pouze rádoby filosofické spekulace nad rozlitou barvou. Jakým přínosem je pro nás kantor, který nás přes zahleděnost do svých středoškolských vizionářských metod osmdesátých let nevidí a nevnímá jako individuality? Nezajímají nás překonané konceptuální tendence 70. a 80. let (navíc relevantní pouze v českém, v té době dost úzce vymezeném kontextu)! My se chceme učit malovat! Přístup doc. Veselého studenty zkrátka demotivuje. A to natolik, že vidíme jediné řešení v možnosti stáží, popř. přechodů do jiných ateliérů. Ostatně někteří z nás již tak učinili. Proč ale máme vyklízet pole my všichni, a ne pouze náš vedoucí, který nám nevyhovuje?
Za rozvedení stojí také poslední dva body. Docent Veselý si při prezentaci prací svých studentů při klauzurách nedovede obhájit jak svoji koncepci přístupu k vedení ateliéru, tak konkrétní studenty. Pojem public relations je mu patrně dosti vzdálený, když nemá vůli a možná ani možnosti prosazovat jak svůj ateliér, tak koneckonců i své vlastní profesionální konání.
Proti této výtce by se možná docent Veselý ohradil námitkou, že nemůže propagovat ateliér, sestávající se výhradně se studentů, kteří mu nejsou přátelsky nakloněni.Nesouhlas s metodami doc. Veselého ostatně projevují i studenti prvního ročníku, které si přijal již Veselý sám, a tak nemůže zde být žádná řeč o reziduu nějakých skrytých lítostí nad odchodem profesora Načeradského, což je nám často neférově předhazováno.
Při vstoupení do konkurzů před dvěma lety ale Veselý ovšem musel vědět, do jaké situace jde, protože tehdejší studenti se jasně a především oficiálně vyslovili proti tomu, aby jako pedagog v ateliéru působil. S tímto stanoviskem byl tehdy seznámen jak docent Veselý osobně, tak tehdejší děkan, tak i studenti a pedagogové FaVU.*
Co se bodu 6 týče, zcela zásadním problémem je pedagogické působení doc. Veselého jak na SšuŘ, tak na FaVU. Nastávají potom situace, kdy doc. Veselý stojí před dilematem, zda si přijmout do ateliéru žáky, které vedl rovněž jako vedoucí ateliéru na střední škole. Obětí je nakonec student samotný, protože v případě, že je do Malby 1 přijat, bude tento akt chápán jako protežování, a naopak rozhodne-li se doc. Veselý, že žáky ze svého ateliéru přijímat nebude, bude tyto nezaslouženě diskriminovat. Kromě této zcela zjevně nehorázné skutečnosti je zde i jiný, možná méně viditelný důsledek působení doc. Veselého na dvou institucích. Obáváme se, že ve svém pedagogickém přístupu doc. Veselý příliš nerozlišuje mezi konceptem výuky výtvarna na střední škole na jedné straně, a tolerantním usměrňováním budoucích samostatně tvůrčích umělců, vyrůstající na půdě FaVU, na straně druhé.
I přesto, že by byl skandální bod 6 časem odstraněn, domníváme se, že doc. Veselý není vhodnou osobou k zastávání postu, na kterém v současné době působí.
Žádáme vás tímto, pane děkane, abyste při automatickém prodlužování smluv pedagogům takto v případě doc. Veselého neučinil a vypsal na místo vedoucího ateliéru Malba I nové konkursní řízení. Vzhledem k naší neinformovanosti ohledně trvání smluv, musíme však počítat i s verzí druhou, tedy, že smlouva pozbude platnosti až po třech letech funkce. Ani v tomto případě nehodláme náš výstup stornovat, neboť se už musí začít něco dít…
S úctou a nadějí studenti ateliéru Malba I
Jiří Pikous Milan Kubeš
Barbora Lungová Veronika Černá
Lenka Vohánková
Jana Prekopová Jana Smělíková
Eva Sedláčková Martin Salajka
Pavlína Řehulková Zuzana Vágnerová Naďa Čichovská Petr Dub |
|
