Při močení se rojí množství myšlenek, pocitů, jako například údiv, směšnost, nahota, aspekt smrtelnosti, tvar pisoáru, pozornost k proudu moči a vlastnímu odrazu.

Obraz vyjadřuje relativitu lidských světů, kdy jeden si rozbije kokos a druhý si hoví v pohodlném křesle.

Jedná se o pohled z lidské hlavy. Prostřední, béžový pruh představuje výhled očima na tělo, které jí třešně. Nahoře se objevují asociace k jejich chuti. Všechny tyto fenomény, včetně ústní dutiny se zuby a jazykem, jsou neseny listy, vyrůstajícími ze zdroje bytosti, duchovního srdce.

Trápení zoufalého mladíka, sužovaného smyslnými představami a chtíčem ondá jeho strážné anděly, kteří by ho rádi vzali do nebe.

Přes struktury a vrstvy reality (světa) letí, stojí černý jeřáb nyní.

Všechno pluje v lodi z Čauových nohou po čajovém oceánu, včetně malíře malujícího celý svět. Před malířem se zjevuje duch - Přítomnost, vinoucí se pocitem těla; a v nyní stojící letící jeřáb.

Zvíře vpravo se otáčí kolem hořící vonné tyčinky, vlevo se do země rozkládá tělo, jehož vědomí - letící stojící jeřáb - svítí svou bělostí do modré noci. V pozadí stojí dvě postavy tělesnosti.