Jako špalíček (performance, CHEB, 2000). Nejjednodušší a v pravdě první myšlenka okolo chebského festivalu. Chtěl jsem zrealizovat performanci - rituál na konci tisiciletí uprostřed města, na náměstí. V odpoledních hodinách jsem se pěšky a bos, vypravil za město (směrem k nejbližšímu lesu) s plachtou, lopatkou a smetáčkem. V lese jsem nasbíral chrastí do plachty a s velkým nákladem jsem za setmění dorazil na místo, kde bylo ohlášeno konání akce. Chrastí z lesa jsem poté rozložil kolem sebe do kruhu a zapálil. Sám jsem stál nebo seděl uprostřed. Až oheň dohořel, mlčky jsem smetl popel smetáčkem a lopatkou do bílé látky a odnesl jsem ho na druhý konec města zakopat do polí... Smyslem je pro mě objevení možností místa a času, poukázání na staré rituály přirodních národů, které jsme my evropané už pozapoměli a stát uprostřed náměstí v plamenech dobrých i zlých časů "jako špalíček" - to přeci stojí za zkoušku.
K této věci je možná třeba zjednat povolení k zapálení
ohně na ulici...
|