zpátky do moře

Chodíval jsem se kdysi koupat do jednoho bazénku ve staré zahradě. Voda byla sice trochu kalná, ale nikdo mě nerušil. To místo mělo zvláštní atmosféru, ale těžko se to popisuje, sám jsem to nemohl nikdy blíže identifikovat, bylo to takové nejasné napětí.

Jednou k večeru, když už slunce tak nepražilo, byl jsem se opět na svém oblíbeném místě zchladit. Vysvlékl jsem se do plavek, sundal sandále a skočil do bazénku. Zapomněl jsem však na hodinky, a v tom spěchu, co jsem se je snažil sundat aby nenavlhly, vyklouzly mi z ruky a zmizely ve vodě. Ach jo, máma mě zabije, musím je vylovit. Nadechl jsem se a ponořil se do kalné vlažné vody. Nikdy předtím jsem se zde nepotápěl, neměl jsem tušení, jaká je zde hloubka. Asi po třech metrech jsem narazil na nějaký haraburdí. Safra, co to tady je za klacky? Popadl jsem něco a plul nahoru se nadechnout. Na hladinu jsem vyplaval s lidskou kostí. Zděsil jsem se. Ten bazének je zaplavenej hrob. Najednou jsem cítil, jako by mě mrtvý stahovali za nohy k sobě dolu. Upustil jsem kost, ale dostal jsem křeč. Doprdele ... glo glo glo ...

zpátky do moře