kontakty se Zemí, spojení skrze polibek (1999-2009)Vesmírný sbor (2004-2005)Ateliér hudbyarchiv zašlých časů
Archiv Pavla Pražáka (do roku 2014)
www.galeriemagda.cz/magda
První pohled z okna na ulici a na domy kolem. Tentokrát z malého úzkého mrakodrápku ve čtvrti Wan Chai. Vzhledem k avízovanému konci světa jsem nenápadně omrkl kde jsou svíčky a sirky, zkontroloval zásobu vody. Samotný konec světa jsme s Chloe strávili venku, v poledne v nedaleké kavárně s krásným výhledem do barevné křižovatky.
Náš mrakodrápek vyrůstá ze čtyřpatrového podhoubí obchodu s lustry. Když se cokoli rozbije, tak o kus dál všechno spraví šikovná manželská dvojka, která si z rohu ulice udělala dílnu. Pár minut chůze na sever jsme u stanice Ferry - přívozu mezi ostrovem a pevninskou částí. Pár přechodů křižovatkama na jih máme park, kde cvičí babičky tai-či jak o život. Té paní na fotce, která vykopává nohou nad hlavu z rozpaženýma rukama mohlo být tak 80 let.
Naprosto standardním vybavením všech možných parčíků jsou stroje na posilování a protahování šlach.
V jedné části tohoto parku si mohou místní lidé pěstovat i zeleninu. Musí se ale oficiálně přihlásit do seznamu uchazečů. Protože je ale těch zájemců mnoho, tak se ze seznamu losuje, aby měli šanci všichni. A když je někdo vylosovaný, tak vytvoří ještě s dvouma dalšíma trojici, která dostane na tři měsíce přidělený jeden čtvereček hlíny. Dost krátká doba na to, aby vyrostlo něco velkého, ale aspoň nějaká ředkvička či kvítek to stihne. Zde se do parku nosí i květináče, když to jinak nejde, jen aby nezůstalo žádné místo nevyužité.
Jsou vánoce, takže se všichni fotí na stejných místech jako před měsícem, ale tentokrát v jiných kulisách. Aranžéři teď před největší nákupní centrum postavili uličku strakatých koulí s jelenama a zajícema. To je ta pravá vánoční atmosféra. Kdo už se vyfotil, tak se fotí jinde nebo se ukrývá ve stínu před dotěrným prosincovým slunkem.
Jinak vše při starym, všechno zde pořád bliká a hemží se a já si to mám pořád chuť fotit. Fotím, fotíš, fotíme.
Bezmezná členitost překonává mou fantazii. V jedné vrstvě metro, nad ním podzemní koridory s obchody, nad tím ulice, nad tím mají jedno patro vyhrazené keře, nad tím další mosty a nad nimi a kolem nich desítky pater budov. Rodinný výlet může vypadat třeba tak, že si rodinka vyjde na polobetonový kopeček a tam se fotí. K večeru přesun na západní část ostrova, kde zapadá slunce za lodě (a to se fotí).
Může se jít ale taky do centrálního parku, který má v sobě i malou botanickou zahradu a obrovskou ptačí voliéru. Je to moc fajn místo, žádné vstupné se neplatí, internet zdarma a fakt hodně ptáků. Nevím, jestli tam někoho napadlo jít bez foťáku, protože to by bylo jako kdyby tam nebyl. Já tam chtěl být, tak jsem fotil, jako důkaz že sem tam byl a abych nevypadal podezřele že nefotím.
Vlastně jo, jedna holčička neměla foťák a velmi pozorně sledovala ptáky. Byla taková přízračná.
Jelikož je neděle, tak se všude po městě objevují shluky "malinkatejch lidí" v bunkrech z papírových krabic. Neděle je pro "domestic helpers" (au-pair) jediný volný den, tak si ho mohou prožít společně, zbaštit nudle, zazpívat si, zdřímnout si, zatancovat si, no a vyfotit se. Ve všech ostatních dnech se tyto drobné ženy z Filipín a Indonésie věnují práci v rodinách, starají se o děti uklízí, vaří, perou, nakupují atd..
Večerní procházka skrz čtvrť Soho do Kennedy Town.
Jednou ze zatěžkávacích zkoušek pro foťáky turistů je cestička kolem PEAK (turistického vrcholku ostrova). Ona je to totiž taková podívaná, která se prostě nedá zachytit, tak všichni mačkají a mačkají a hledají ještě lepsí místa a úhly, ale ta scenérie je tak obrovská, že se to do žádné fotky nevleze.
Nám se to taky líbí a tak fotíme až do soumraku. Fotit - to je něco co umíme.
První den v Thajsku - v parku lezou ještěři a nerozumím místním dopravním značkám.
..koukám co to tady všecko maj..
..jezdit vodním autobusem mě baví nejvíc, protože na řece je živo a člověk má rozhled. Ke klášteru po řece za 15 peněz, kokos za 25.
Hele, sou tu takový věžičky, musim se u nich vyfotit.
V tomhle klášteře (Wat Pho) maj pěknou zásobičku Buddhů. Ten největší leží.
Chloe je z těch Buddhů unavená, chtěla by masáž nohou. Večer se brodíme ulicema, kde to vypadá jak na závodech v masírování.
V mém nejoblíbenějším klášteře (Wat Rakhang) se krmí holubi a ryby, před Buddhou se fotěj pěkný holky.
I tady (Wat Arun) se mi to líbí. Buddhismus se mísí s běžným životem a turismem úplně přirozeně, nic ničemu nevadí.
Mniši jsou tak nějak všude možně a mají i své krámky ...
.. kde si můžou nakoupit nějaký svý potřeby. Třeba i voskový figuríny starých sečtělých mnichů.
Našel jsem uličku, kde bych chtěl bydlet, žije v ní tlupa milých usměvavých pejsků.
Skyline je dráha, kterou postavili ve vzduchu, protože to vyšlo levnějc jak tunely pro metro. Takže když člověk čeká na zastávce, má často pěkný rozhled.
Výlet na ostrov Cheung Chau, zafotit si, zablbnout si .. tipuju že tu uctívaj bohyni Tin Hau, ta totiž ochraňuje námořníky a rybáře ..
Huáá, ještě sem furt tady! Měsíc je slušná doba na to, aby se člověku už nechtělo zpátky.
Závěr krásného večera po buddhistickém baletu na motivy cesty Siddhárty Gotamy:
Večeře s mým novým buddhistickým kamošem Elbe Lauem, který si také pěstuje zastřiženou bradičku, úpal na Big Wave Beach ...
... no a pak už na skok do Moskvy, kde mrzne, letadlo se sprchuje chemikáliema aby se neudělaly rampouchy při vzletu a v rodné zemi na mne již čeká chřipka a týden v posteli.