Vitariánství - Syrová strava

(2012)

Syrová strava přišla do mého života nečekaně - jako náhlý impakt přinášející vlnu euforie a radosti, po mnoha letech  vegetariánství . Tento text píšu po necelém půlroce "nevaření", abych zachytil první a druhé dojmy, proměny a zázraky s vitariánstvím spojené. Nejprve stručně vysvětlím oč vlastně jde:

Syrová strava (vitariánství, nebo také raw-veganství) znamená přijímání pouze rostlinné potravy, jejíž živý potenciál nebyl poničen žádným následným mechanickým postupem. Tomuto způsobu stravování se také říká Živá strava. Vaření je proces, při kterém hynou enzymy, vitamíny a všechny možné užitečné složky v živé rostlině obsažené. Z živého se vařením stává neživé a tělo pak do sebe přijímá spoustu mrtvé hmoty, ze které pro svůj prospěch získává jen velmi malý díl, naopak se v těle usazuje velké množství tzv. toxinů. Při přechodu na syrovou stravu se lidé v první fázi často potýkají s obdobím "detoxikace", kdy se tělo osvobozené od přílivu mrtvého začíná účinně zbavovat nashromážděných toxinů. Vylučování toxinů může mít různé podoby, třeba nepříjemné vyrážky, tělo vylučuje všemi dostupnými póry nashromážděné jedy. Tento proces je individuální, stejně jako samotné složení syrové stravy, které závisí na konkrétním člověku a jeho potřebách, okolnostech. Existuje mnoho teorií, které nabízejí jakási pravidla, kterými by se měl člověk při svém stravování řídit, velmi často jsou tato pravidla ve vzájemném rozporu. Vedlejším efektem množství všemožných pravidel je budování strachu z toho, že člověk udělá "něco špatně" a pak mu bude zle, že bude mít něčeho nedostatek. Tento mechanizmus strachu je všeobecný a týká se nás všech. Strach je užitečný pro obchod a ekonomiku, protože ze strachu lidé nakupují různé léky a suplementy, aby uspokojili svou nejistotu ohledně správného složení stravy.

I mezi vitariány se vedou dlouhosáhlé disputace o tom, co je dobré jíst a v jakých přesných poměrech. Každý má nějakou svou teorii a víru, mnohem méně často však lidé přicházejí s osobně prožitými zkušenostmi. Osobní zkušenost je však základ všeho. Na vitariánské stravě jsem si uvědomil více jak kdy dříve, jak je důležité umět naslouchat svému vlastnímu tělu. Tělo není hloupý stroj, jehož činnost je nutné korigovat vědou a léky. Člověk má však svobodnou volbu čemu bude naslouchat a čím se bude řídit. Můžeme se rozhodnout, že jsme hloupí a budeme důvěřovat vybraným vědeckým výzkumům a odborníkům, kteří nám předepíší potřebnou dietu a farmaceutické doplňky, anebo budeme důvěřovat mediálním tlakům a názoru masy, která nás obklopuje. Také je velmi snadné důvěřovat rodinným a sociálním zvyklostem a případné nemoci přijmout jako samozřejmou součást života. Je zde však i možnost rozhodnutí důvěřovat především sám sobě a naučit se naslouchat vlastnímu tělu, které jediné v důsledku dobře ví co mu dělá dobře a co nikoli. Tento přístup je podle mého názoru velmi moudrý (nejen) na syrové stravě. Zkušenosti ostatních lidí jsou také důležité, ale je třeba je konzultovat se svým tělem. Jídelníček přátel by neměl nikdy přerůst v něco víc než inspiraci. Inspirováni můžeme zkoušet nové věci a pozorovat jak na ně reaguje naše vlastní tělo.

Co tedy člověk jí na syrové stravě?
Je toho mnoho, co lze v rámci syrové stravy jíst, obvykle si však každý vybere jen něco podle svých potřeb a chutí. Vybírat lze z množství zeleniny a ovoce, i sušené ovoce je dobré, pokud se nesuší v teplotách přesahujících nějakých 42 stupňů celsia, stejně tak všemožné luštěniny a obiloviny lze konzumovati, různá semínka klíčiti a kombinovati. Při pokusech o klíčení člověk snadno pozná, která semena a luštěniny jsou schopná růstu a která jsou znehodnocena tepelným procesem. Například obyčejná cizrna se velmi liší v závislosti na dodavateli. Někteří zpracovatelé luštěnin používají k vysoušení a konzervaci vysokých teplot, při kterých semeno hyne a nadále již není životaschopné. Některá cizrna ve vodě tedy krásně klíčí, některá začíná smrdět a pouze plesniví. To je rozdíl mezi živou a mrtvou stravou a tento princip vitarián chápe. Dále jsou mezi vitariány v oblibě různé druhy oříšků, samozřejmostí jsou byliny, pokud si někdo potřebuje hrát na kuchaře a kořenit. Často také vitariáni využívají různé chuťovky jako mořské řasy, nepražené kakaové boby (raw-kakao), sirupy zíkávané přírodní metodou, nebo se také dá spolupracovat s bakteriemi (tzv. probiotika), které fungují podobně jako kvasnice a s jejichž pomocí lze připravit chutné a živoucí "sýry a tvarohy" z pomletých oříšků či semen. Vitariáni jsou také zpravidla přístupnější k ochutnávání všeho, co roste kolem nich v přírodě a co je obvykle neprávem přehlíženo. Velká většina všeho zeleného na našich lukách a v lesích je plná energie, kterou je naše tělo schopné formou stravy přijmout. Bobule, kvítka, lístečky, kořínky ... opět zde platí nutnost využití schopnosti pozorování vlastního těla, jak na konkrétní potravu reaguje. Není zde žádný zkušenější učitel než naše tělo, je to prostor veliké svobody, se kterou přichází i vědomí vlastní zodpovědnosti za vlastní zdraví. Někteří vitariáni se stravují velmi prostě a monotematicky, jiní zas mají v oblibě napodobovat vaření a kuchtit z všemožných ingrediencí roztodivné lahůdky. Někteří dávají přednost těžším jídlům a na jejich běžném jídelníčku najdete luštěniny i obiloviny, jiní jsou spokojení především na ovoci a šťávách. Není vyjímkou, že se složení stravy u vitariána v průběhu času nepředvítatelně proměnuje.

A proč jsem s tím začal já a co mi to přineslo?
Začal jsem intuitivně, z čistajasna. Od prvního dne mi to přineslo vlnu euforie a energie. To pokračovalo další a další dny, až jsem si zvykl na to, že to zřejmě nikdy neskončí. Nejprve jsem si pořídil všechno možné "syrové" a začal zkoušet co mi chutná a co se dá vykouzlit. Začal jsem hledat další podobné lidi ve svém okolí. Pořídil jsem si MIXÉR - typický prvek vitariánské domácnosti. Přestalo mi dělat problémy ranní vstávání, fyzický pohyb mi začal způsobovat větší potěšení než dříve, snižila se mi i potřebná délka spánku. Během necelých 3 měsíců jsem se zbavil onemocnění šítné žlázy, které je současnou vědou považované za nevyléčitelné - detailní průběh popisuji ZDE. Princip přijímání potravy mi začal dávat větší smysl, osvobodil jsem se od potřeby vlastnit hromadu různého nádobí a také ho nemusím umývat, nic moc nezašpiním, příprava syrové stravy je časově mnohem rychlejší, často není potřeba ani ovoce nějak upravovat, stačí se zakousnout a užít si báječnou chuť. Získal jsem tedy více času a svobody a poznal jsem spoustu nových skvělých přátel. Objevil jsem i kouzlo půstů, o tom ale možná až někdy později ...

[11.3.2012]

Zde vkládám videa, která mi přijdou užitečná pro člověka, který se chce o vitariánství dozvědět něco víc: