O veganství

Cítím se velmi dobře v blízkosti zvířat, rád si hraju s pejskama, hladím na ulici kočky, pozoruju ptáky a napodobuju jejich zpěv. Není toho mnoho, co městský člověk může s dalšími živočišnými druhy sdílet, ale aspoň to málo činí můj život bohatším, šťastnějším. Blábol - řeknete si možná, ale pro mě je to naprosto jasná, živá skutečnost. Znám mnoho lidí, kteří si vytvořili s různými zvířaty velmi silné citové pouto. Je to pouto oboustranné, zvíře důvěřuje člověku a miluje ho, člověk miluje zvíře, a je krásné tuto projevovanou lásku a porozumění vidět a žít v ní. Kolikrát je to zvíře, které člověku zachrání život, tolikrát je to i člověk, který činí totéž. Člověk je schopný navázat vřelý vztah se všemi možnými živočišnými druhy, ať suchozemskými, nebo mořskými, o některých se dokonce vedou diskuze, že disponují větší inteligencí než člověk sám. Ono ale nejde jen o inteligenci, vždyť i mezi samotnými lidmi inteligence kolísá, ale jde především o právo na důstojný život na planetě, kterou sdílíme. O tom je veganství. Veganství je způsob života, který myšlenku vzájemné lásky a respektu mezi všemi žijícími bytostmi manifestuje. Pokud skutečně toužíme po lepším světě, nemůžeme se podílet na krutostech k cítícím tvorům, upírat jim právo na důstojný a plnohodnotný život. Lidská civilizace dokázala již téměř paralyzovat přírodu na planetě Zemi, mnoho živočišných druhů bylo vyhlazeno, nezměrné množství lesních ploch bylo vymýceno a proměněno v poušť. Taková je stopa lidského druhu. Pokud nemám v sobě popírat cit pro etické hodnoty a nemám podceňovat hlas svého srdce, považuji za svou povinnost se aktivně postavit zvrácenému směru lidské civilizace a přestat se podílet na jakýchkoli činnostech vedoucích k vyvražďování bytostí, ke kterým cítím lásku. V době, kdy bezpečně víme, že konzumace masa není ke zdravému životu člověka zapotřebí, kdy jsou dokonce veřejně dostupné důkazy o negativním vlivu mléčných výrobků na lidské zdraví, pozbývá věznění a vraždění jiých živočišných druhů jakýkoli smysl. Dobře také víme, že i ostatní živočišné druhy cítí bolest stejně jako my, jsou schopny prožívat hluboké emoce a mnohdy disponují schopnostmi, které člověk dokáže jen stěží pochopit. Ale naštěstí máme možnost se učit a pochopit, milovat a sdílet - a nebo vzít do ruky zbraň a s falešným pocitem nadřazenosti ubíjet k smrti jednoho cítícího tvora po druhém. Přátelé, za našimi zády existují po celém světě koncentrační tábory plné traumatizovaných zvířat, čekajících v zástupech na porážku, která probíhá nemilosrdně na běžících pásech. Tento fakt není možné zlehčovat. To je svět, na němž se podílíme.

Chtěl bych vás o něco malého požádat, něco jednoduchého si představte. Přestavte si, že jdete krajinou a setkáte se s telátkem v doprovodu jeho matky. Jaké to ve Vás vyvolává emoce? Pozastavte se na moment nad tímto obrazem a uvědomte si co cítíte. - Máte chuť vytánout nůž a před očima matky podřezat mládě, načež matku přivázat na řetěz a uvěznit do železného kotce, na její vemeno napojit vysávací zařízení a za pomocí antibiotik a přídělu granulí z ní ždímat mateřské mléko? Pokud ano, pak je vše v pořádku, protože právě tak to člověk na světě zařídil a děje se to automaticky, za pomocí strojů. Není nic horšího, než když člověk jedná v rozporu s tím, co cítí, že je správné.

[23.10.2013]

Pokud máte v sobě spoustu otázek a pochybností, mohu Vám doporučit přednášku Garyho Yourofskeho: