(25.3.1881, Nagyszentmiklós - 26.9.1945, New York, USA)
Je považován za jednoho z nejvýznamnějších hudebních skladatelů XX. století na celém světě. Světovou proslulost získal jako skladatel, klavírista i hudební vědec.
Hudbě se začal věnovat jako žák László Erkela v Bratislavě. V roce 1903 absolvoval své první zahraniční turné a předváděl své dílo pod názvem Symfonie Kossuth. Svůj zájem obrátil ke studiu lidové hudby, společně se Zoltánem Kodályem deset let sbírali lidové písně po celé zemi. Vedle maďarské lidové hudbě se zabýval také s hudbou dalších národů, sbíral i rumunskou, slovenskou a arabskou lidovou hudbu. Jeho skladby vycházející z lidových prvků dlouho neupoutali žádnou pozornost.
Opravdový úspěch zaznamenal svou hudbou pro divadlo: premiéry "Dřevěný princ" (A fából faragott királyfi) a "Hrad knížete Modrovouse" (A kékszakállú herceg vára) byly v roce 1914, resp. 1917. Ve dvacátých letech v koncertních turné procestoval celý svět a pustil se do vědeckého zpracování svých sbírek lidové hudby. V roce 1923 psal Taneční svitu, v roce 1930 Cantatu Profana.
Učil na hudební akademii, a pracoval také v Maďarské akademii věd. Na protest proti šíření fašizmu v Evropě zakázal vysílání svých děl v německých a italských rádiích. V roce se 1940 z politických důvodů odstěhoval do USA.
Na požádání Bostonských symfoniků napsal své Concertino a pro Yehudi Menuhina Sonátu pro sólové housle. Po skončení války se chtěl vrátit domů, ale pro těžkou nemoc nemohl podstoupit dlouhou cestu.
Bartók pozvedl maďarskou hudební kulturu na světovou úroveň, lidové motivy zpracovával z revolučně nových pohledů. Jeho díla jsou pravidelně uváděna po celém světě, mnoho současných skladatelů v něm vidí svůj vzor.