Dějiny hudby

Dmitrij Šostakovič (1906-1975)

Ruský skladatel a pianista, vyrůstal v ideálním uměleckém prostředí, kdy otec, Dmitrii Boleslavovič, byl hudbymilovný inženýr a matka, Sofja Vasiljevna, kdysi žačka petrohradské konzervatoře,výborná pianistka. Proto již od 9 let hrál na klavír, 1916-1918 navštěvaval Glasserovu hudební školu a na podzim 1919, ve svých třinácti letech byl přijat na doporučení A. K. Glazunova na leningradskou konzervatoř, kde studoval hru na klavír a skladbu. Po otcově smrti převzal značnou část existenčních starostí o rodinu i sebe a musel si vydělávat hraním v kinech k němým filmům. První skladatelské pokusy měl již za sebou a roku 1925 dokončil svou absolventskou práci, 1. symfonii f moll op. 10, která mu v neuvěřitelně krátké době otevřela cestu do celého světa.

Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič, ruský skladatel, klavírista a hudební pedagog, se narodil 25. září 1906 v Petrohradě. Vyrůstal v uměleckém prostředí, díky svému hudebnímu talentu byl považován za zázračné dítě.

Na lenigradské konzervatoři pod vedením A. K. Glazunova studoval hru na klavír a skladbu. Velký úspěch měla jeho absolventská práce - 1. symfonie f moll (1925). Po studiích se věnoval dále komponování, peníze získával hraním v kinech k němým filmům. V roce 1927 získal jako klavírní virtuóz čestné uznání na Chopinově klavírní soutěži ve Varšavě.

Jeho vlastní tvorba je silně poznamenaná tehdejší tíživou politickou situací v Rusku. Už satirická opera Nos z roku 1927 byla stalinským režimem kritizována jako formalistická. V roce 1934 dokončil operu Lady Macbeth Mcenského Újezdu. Po jejím uvedení se opera během následujících dvou let dočkala 130 repríz. Přesto v roce 1936 v deníku Pravda v článku nazvaném Chaos místo hudby vyšla na tuto operu zdrcující kritika vyjadřující názor samotného Stalina. Šostakovič byl zde nazván formalistou, nihilistou a nesrozumitelným moralistou a byl označen za nepřítele lidu. Toto obvinění se v té době prakticky rovnalo deportaci do některého z gulagů.

Přestože Šostakovič nakonec zatčen nebyl, jeho další život a tvorba byly touto událostí silně ovlivněny. Rok 1936 je taky počátkem tzv. Velkého teroru v tehdejším Sovětském svazu, kdy mnoho ze skladatelových přátel a známých bylo zatčeno nebo zabito. Šostakovič žil a tvořil pod velkým tlakem. Jeho tvorba pak zahrnuje jak čistě prorežimní kusy socialistického realismu, tak mistrovská díla hraná později na světových pódiích.

V roce 1937 nastoupil jako učitel skladby na konzervatoři v Leningradu. Po vypuknutí války s Německem (1941) zůstal v okupovaném Leningradu, kde začal komponovat svoji nejznámější Symfonii č. 7, Leningradskou. Symfonii dokončil po evakuaci do Kujbyševa (dnešní Samary). Leningradská symfonie je jednou z nejslavnějších a nejsymboličtějších orchestrálních kompozic hudby 20. století. V době svého vzniku se stala symbolem boje proti německým okupantům a v průběhu let se stala jednou z nejhranějších a nejnahrávanějších děl tohoto skladatele.

Přes tento obrovský úspěch byl Šostakovič v roce 1948 opět vystaven útokům ze strany tehdejšího režimu. Mnoho jeho děl bylo zakázáno a jeho rodina byla donucena žít prakticky v izolaci od společenského dění. Šostakovič se živil komponováním hudby k filmům. Cesta k rehabilitaci jeho tvorby se otevřela až po Stalinově smrti v roce 1953.

Šostakovič je autorem 15 symfonií, symfonických básní (Poprava Stěnky Razina), svit (Hamlet), Předehry na ruská a kirgizská lidová témata, instrumentálních koncertů (dva klavírní, dva houslové, dva violoncellové), oper (Nos, Lady Macbeth Mcenského újezdu - Kateřina Izmajlovová), baletů (Zlatý věk, Šroub, Světlý potok), operety Moskva-Čeremušky, kantáty Nad naší vlastí slunce září, oratoria Píseň o lesích, skladeb komorních a klavírních (24 preludií a fug), hudby scénické (k Shakespearovu Hamletovi, k Majakovského hře Štěnice), filmové (Mladá garda, Pád Berlína, Zlaté hory). Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič zemřel na rakovinu plic 9. srpna 1975 v Moskvě.

Lady Macbeth Mcenského újezdu

Stručný obsah opery v jednotlivých obrazech:
1. Katěrina, provdaná do rodiny Izmailových, žije v duševní izolaci. Její despotický tchán Boris ji viní z toho, že její manželství se Zinovijem je bezdětné. Zinovij odjíždí a tchán vymáhá po Katěrině přísahu manželské věrnosti. 2. Na dvoře se dělníci baví ponižováním Aksiny. Jejich brutální hru přeruší až příchod Katěriny. Ta svoje rozhořčení obrátí především proti novému dělníku Sému děémergejovi. 3. Pod záminkou, že si jde půjčit knihu, vchází Sergej do Katěrininy ložnice, svádí ji a ona mu podlehne. 4. Tchán Boris také po Katěrině touží, při své noční obchůzce však spatří Sergeje opouštějícího její ložnici. Rozhodne se Sergeje ubít k smrti. Katěrina má obavy o život svého milence a Borise otráví. 5. Sergej se nechce spokojit s rolí milence a touží se stát pánem domu. Nečekaně se však vrací Katěrinin manžel Zinovij a chce svou ženu potrestat za nevěru. V potyčce Katěrina spolu se Sergejem Zinovije zabijí. 6. Sergej a Katěrina se chystají na svatbu, Katěrinu však trápí výčitky svědomí. Opilci, pátrající po něčem k pití, vypáčí dveře do sklepa a najdou Zinovijovu mrtvolu. 7. Policisté si na stanici krátí dlouhou chvíli, nedostali totiž pozvání na svatbu. Hlášení o mrtvole je pro ně vítaný důvod k návštěvě. 8. Katěrina si všimne vypáčených dveří od sklepa, na útěk je už ale pozdě, novomanželé jsou zatčeni. 9. Katěrina i Sergej jedou transportem na Sibiř. Sergej o Katěrinu už nestojí a svádí mladou trestankyni Sonětku. Katěrina páchá sebevraždu, při níž zemře i Sonětka.

lyhtkjgh kjg iuy klh klh j lkh