Dějiny hudby

Rodion Ščedrin (1932)

Instrumentální parafráze a adaptace oblíbených oper či jejich nejznámějších částí jsou v hudbě velmi frekventované. O velmi odvážný čin se v tomto směru pokusil ruský skladatel Rodion Ščedrin, když nesmrtelnou operu George Bizeta CARMEN přetvořil na čtyřicetiminutový balet pro svou choť, primabalerinu moskevského Velkého divadla, Maju Pliseckou. Premiéru v roce 1967 dirigoval Gennadij Rožděstvennskij. Sám autor podle vlastních slov pokládal Bizetovu operu za "jedno z nejdokonalejších děl hudební historie a chtěl jeho hudební svět vyjádřit novými výrazovými prostředky". Použil tedy ve své partituře pro vokální složku smyčcového orchestru a pro rytmickou velký soubor bicích nástrojů včetně vibrafonu, marimby, zvonů a velkého bubnu. Bizetova hudba si také "musela nechat líbit" rozdrobení do krátkých úseků, které jsou opět libovolně spojovány do větších celků podle požadavků baletního libreta, čímž je ovšem zcela negována logika hudebního myšlení velkého francouzského mistra. Suita ze Ščedrinovy hudby má tedy třináct krátkých čísel, která není nutno jednotlivě popisovat, protože je posluchač bezpečně pozná.

Anna Kareninová (Anna Karenina), SSSR 1974, 142'
Námět: Lev Nikolajevič Tolstoj / Scénář: Boris Lvov-Anochin / Režie: MARGARETA PILICHINOVÁ / Kamera: Margareta Pilichinová, Vladimir Papjan / Hudba: Rodion Ščedrin / Choreografie: Majja Pliseckaja / Hrají: Majja Pliseckaja, Alexandr Godunov, Jurij Vladimirov, Vladimir Tichonov, Nina Sorokinová, Marianna Sedovová.

Slavná Tolstého předloha se dočkala mnoha filmových přepisů, ale tato baletní je unikátní. Primabalerina Majja Pliseckaja, jež se sama podílela i na choreografii, prokázala, že složitý příběh tragické lásky lze vyjádřit beze slov, jen prostřednictvím tance a hudby. Osud své hrdinky zachytila v celkem sedmnácti sólových výstupech, která kamera, podřizující se i předem zvolené barevné koncepci, zachytila do nejmenších podrobností.

Zhudebnění Gogolova románu Mrtvé duše.
O tento pokus se odvážil jeden z předních tvůrců zralé generace sovětské hudby Rodion Ščedrin. Na této práci strávil deset let a právě toto dílo vstoupilo do historie našeho hudebního divadla československou premiérou na scéně brněnské Janáčkovy opery. Způsob, jakým Ščedrin provedl scénický přepis Gogolova díla, se hlásí k nejoriginálnější větvi ruské klasické opery, představované dílem A. J. Dargomyžského a M. P. Musorgského. Ústřední hrdinou zde však není nákupčí mrtvých duší, ale ruský lid. Kantilénové zpěvy zde představují vyjádření víry v moudrost a dobrotu ruského člověka.