Dějiny hudby

Arnold Schoenberg (1874-1951)

Zjasněná noc (1899, ještě bouřlivý romantismus mladého autora)
Ten, kdo přežil Varšavu (1947, hudební mluva zcela odlišná, typická moderna 20. století)

Narozen 1874 v židovské rodině, žijící v samém centru mocnářství, ve Vídni. Hudební nadání se projevilo poměrně brzy - v osmi letech se učí na housle, později přistupuje cello. Klavír - nic. Neznalost klavírní hry mu bude později ztrpčovat práci v kabaretu při aranžování operet a ve vedení dělnického sboru - každý se musí nějak živit. Schönberg v tomto období intenzívně studuje skladbu - sám! (Ostatně ke všemu, čeho v životě dosáhl, se dopracoval sám.) Jeho rané skladby jsou ve znamení pozdního romantismu, který, tak jako v pohádce Hrnečku vař! bobtná a bubří na všechny strany. (Písně z Guerre = dvě hodiny, pět sólových hlasů, vypravěč, tři mužské a jeden smíšený sbor, obrovský orchestr.)

Konec jedné cesty a začátek nových - proti bezbřehosti pevný řád, systém a kázeň - 20. století. Komorní symfonie pro 17 nástrojů, důsledně postavená na kvartovém harmonickém systému, vyvolá skandál - a skandály jako takové stanou se jedním ze stigmat Schönbergova života. Přátelství s Gustavem Mahlerem, stojícím v čele Dvorní opery, skladatelem otevírajícím nové možnosti hudbě, mužem, vlekoucím na svých zádech kříž celého lidstva.

Vídeň. Kroužky kulturních tvůrců. Schönberg vyučuje a spolu se svými žáky Albanem Bergem a Antonem von Webernem vstoupí do dějin jako protagonista takzvané Druhé vídeňské školy. 1911 se stěhuje do Berlína. Vyučuje na konzervatoři a tvoří jedno ze svých nejproslulejších děl - Pierrot lunaire pro recitátorku a komorní soubor. Recitace je přesně podložena notovým zápisem, každá slabika se musí přesně intonovat. Vzniká tak objev "zpívané řeči" (na nezasvěcence může ovšem skladba působit jako zhudebněný kurs němčiny).

1910 - 1920 učí, organizuje hudební život, je povolán do války a ovšem - komponuje a promýšlí nové skladebné postupy. Počátkem 20. let se rodí dodekafonie. Schönberg pracuje s řadou dvanácti rovnocenných tónů opakujících se podle pevných zákonitostí. Berlínska léta jsou pro Schönberga velmi šťastná. Ze skladeb této doby uveďme alespoň Variace pro orchestr a operu Z dneška na zítřek. 1925 se koná světová premiéra opery Vojcek, díla Schönbergova žáka Albana Berga a všem je okamžitě jasné, že jde o dílo zcela zásadního významu.

30. léta. Schönberg prchá před Hitlerem. Přijíždí do Francie a odtud jede do USA. 1936 se stává profesorem na University of California v Los Angeles. Filmová společnost Metro Goldwyn Meyer s ním chce navázat spolupráci. Schönberg má tyto podmínky: v hudbě k chystanému filmu nebude změněna ani nota a on dostane honorář 50.000 dolarů! Žádný film. Není co řešit. Spřátelí se s Georgem Gershwinem, na němž si cení jeho muzikantství. Navíc je spojuje vášeň pro malování (Schönbergovy obrazy ocenil již dříve Wassily Kandinskij). Tváří v tvář obecnému ohrožení skládá na slova lorda Byrona Ódu na Napoleona, jako výstrahu diktátorům tohoto světa. Dříve evangelík, přestupuje na židovskou víru. Niterným výrazem jeho příklonu k víře otců se stává Kol Nidre - skladba pro rabína, malý orchestr a smíšený sbor. V tomto žánru akcentujícím základy humanity bude ještě pokračovat kompozicí z roku 1947 - Ten, který přežil Varšavu.

Na sklonku života Schönberg zpřístupňuje své teoretické dílo a zároveň se snaží dokončit skladbu započatou ve třicátých letech - operu Mojžíš a Áron. Opera, jedno z největších Schönbergových děl, zůstane nakonec zvláštním torzem. První dvě dějství jsou zhudebněna, zatímco třetí se provozuje jako činohra.

Krátce před smrtí se Schönberg zaobírá Starým zákonem a zhudebňuje dva žalmy. Umírá v Kalifornii v roce 1951.

Mat.

Dílo: Písně z Guerre, Zjasněná noc, Peleas a Melissanda, Komorní symfonie 1. a 2., Šťastná ruka, Pierrot lunaire, Jákobův žebřík, Očekávání, Z dneška na zítřek, Klavírní koncert, Variace pro orchestr, Óda na Napoleona, Kol Nidre, Ten, který přežil Varšavu, Mojžíš a Áron, Žalmy, četné písně a komorní hudba...

Napsal a namaloval
Vladimír FRANZ

Arnold Schönberg se narodil ve Vídni 13.9. 1874, otec Samuel pocházel z Bratislavy, matka z Prahy, jeho dědeček byl známým pražským synagonálním kantorem. Vídeň přelomu století byla tak silně antisemitsky naladěna, že Arnold Schönberg podobně jako v té době např. Gustav Mahler, přestupuje k protestantismu, přesto se útoků pro svůj židovský původ nezbavil. V roce 1901 se oženil s Mathildou von Zemlinski. V roce 1908 skládá písňový cyklus 15 básní z Knihy visutých zahrad od Stefana Georga, který předznamená jeho nový styl, zbavený tradičních tónin. Přibližně v tuto dobu začíná také malovat. Schönbergovy hmotné poměry jsou po celou dobu velmi tísnivé. Jeho hudba vyvolává rozruch, upozorňuje na sebe v zahraničí, ale zároveň je i záminkou domácích útoků, které zpochybňují jeho pedagogickou kvalifikaci. Schönberg se na několik let přemisťuje do Berlína, diriguje na různých místech Evropy. Až premiéra Písní z Gurre v roce 1913 mu ve Vídni přináší první nepopiratelný úspěch. První světovou válku stráví ze zdravotních důvodů v "orchestru vyreklamovaných", ze kterého je v roce 1917 propuštěn do civilu. V prvních poválečných letech se Schönberg zabýval víc praktickým prováděním hudby a výukou než kompozicí. V roce 1918 založil Spolek pro soukromé provádění hudby, který usiloval o sblížení posluchačů s novou hudbou, pod jeho vedením se prováděli skladby Stravinského, Bartóka, Berga, Ravela a mnoha dalších. Poprvé se setkává s německým antisemitismem, který chápe jako porušování základních lidských práv, nechápe jeho zakotvenost v politice. Dlouhodobě se zajímá o sionismus a možnosti osidlování Palestiny. V roce 1923 definitivně dozrává jeho metoda skladby s dvanácti tóny. Téhož roku umírá jeho žena Mathilda.

Jeho pedagogické působení v Berlíně a ve Vídni se stalo základem pro vznik tzv. druhé vídeňské školy, která měla určující vliv nejen na evropskou hudbu. V roce 1924 má v Praze světovou premiéru monodram Erwartung (Očekávání). K Schönbergovi a jeho škole měli v Čechách mezi válkami velmi blízko zejména V.Talich, O. Ostrčil, R.Kubelík, K.Ančerl, Alois Hába a jeho škola a přirozeně dlouhodobě v Praze působící Alexander Zemlinsky, jemuž Praha vděčila za zcela zvláštní schönbergovské iniciativy, včleňující český vývoj do evropského kontextu. V roce 1925 je Schönberg povolán na Pruskou akademii umění jako vedoucí mistrovské třídy pro skladbu. Stává se členem akademického senátu a vedle hudby se proto zabývá i problémy obecně uměleckými, pedagogickými a organizátorskými. V letech 1928 - 1933 skládá v reakci na sílící vliv NSDAP jedno ze svých stěžejních děl Mojžíš a Aron. Po nástupu Hitlera k moci se radikálně mění celý Schönbergův život, je propuštěn z Akademie. Z Berlína utíká díky československému pasu, který mu opatřil tehdejší ministr zahraničních věcí Kamil Krofta, nejprve do Paříže. Zde znovu vstupuje do židovské obce, kterou v mládí opustil, svědkem jeho návratu je malíř Marc Chagall. Protože nemá v Evropě žádné vyhlídky, přijímá angažmá na konzervatoři v Bostonu a v říjnu 1933 odjíždí do Ameriky. Bydlí nejprve v Bostonu a v New Yorku až se definitivně usazuje v Brentwood Park v Hollywoodu. Vyučuje na Kalifornské univerzitě v Los Angeles a hodně cestuje. Jeho díla jsou často hrána, ale Schönbergův zdravotní stav se postupně zhoršuje.Odchází na odpočinek. Po válce obnovuje kontakt se starými přáteli v Německu a Rakousku, píše řadu skladeb pro synagogu.

V roce 1947 je zvolen členem amerického Národního institutu pro umění a literaturu. Píše silný recitál Člověk, který přežil Varšavu, reflektující osud varšavského gheta. V roce 1948, po obnovení samostatného státu Izrael, se stává jeho čestným občanem a je vyzván, aby řídil izraelskou konzervatoř; ze zdravotních důvodů odmítá.V roce 1950 pracuje na textech k Moderním žalmům, jakýchsi hovorech člověka k Bohu, zhudební však jen první z nich. V prestižním nakladatelství Philosophical Library v New Yorku vydává i soubor studií a přednášek Style and Idea. Shrnul v něm své texty, které se váží k stěžejní problematice jeho vlastní tvořivosti a obecně k tvořivosti dvacátého století, předznamenávající poetikou a etikou občanskou i uměleckou tvůrčí vývoj dnešních dnů. Klíčové texty - přednáška o Gustavu Mahlerovi (1912) a přednáška Nová hudba, zastaralá hudba, styl a idea (1930) - vznikly pro Prahu, kde je Schönberg též poprvé proslovil. Umírá 13.7.1951.

Malířské dílo Arnolda Schönberga, které bude v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově představeno vůbec poprvé v Čechách vzniklo v poměrně krátkém časovém období, mezi léty 1906 a 1911, je to doba Oskara Kokoschky, Egona Schieleho, Vasilije Kandinského, Paula Klea, skupiny Der Blaue Reiter a mnohých dalších. Heroická doba zápasu o podoby moderního umění. Arnold Schönberg namaloval asi 60 olejomaleb a 200 kreseb a akvarelů, jeho tématy byly autoportrét, portrét a krajina. Sám svým obrazům říkal pohledy, protože nikdy nezachycoval celou postavu, ale význam vždy určovaly oči. Dnes patří jeho dílo k rakouské klasice, stálá expozice jeho díla je uložena v jednom z vídeňských paláců, kde sídlí jeho nadace. Výstava v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově představí nejen výtvarné dílo, ale i artefakty spojené s jeho vlastní skladatelskou činností. V jejím průběhu se přímo v prostorách expozice uskuteční v rámci Mezinárodního hudebního festivalu, pořádaného firmou Auviex, koncert Schönbergových skladeb, probíhá jednání s Českou televizí přímém přenosu z koncertu.

1874
Arnold Schönberg se narodil 13. září ve Vídni jako nejstarší ze tří dětí Samuela Schönberga (1838-1890), pocházejícího z Bratislavy, a pražské rodačky Pauline, rozené Nachod (1848-1921). 1882 se začne učit na housle, záhy se pouští do naivních pokusů o kompozici. 1885 vstupuje na reálku, po otcově náhlém úmrtí v lednu 1891 studium přeruší a nastoupí do zaměstnání jako bankovní praktikant. Pěstuje komorní hudbu v kruhu svých přátel.

1895
Věnuje se výhradně hudbě jako sbormistr ve Stockerau, Heiligenstadtu a Mödlingu. Je cellistou amatérského orchestru Polyhymnia. Seznámí se s Alexandrem von Zemlinským - ten bude jeho jediným učitelem kompozice. 1897 komponuje Smyčcový kvartet D dur (sine op.), ovlivněný Brahmsem a Dvořákem. Mezi tři desítky raných písní patří také "Ekloga" na text J. Vrchlického (přel. F. Adler). 1898 vznikají Dvě písně, op. 1 (K. v. Lewetzov), Čtyři písně, op. 2 (R. Dehmel, J. Schlaf), 1899 smyčcový sextet Zjasněná noc, op. 4 (námět R. Dehmel).

1900
Komponuje Písně z Gurre pro sóla, sbory, recitátora a orchestr (J. P. Jacobsen, dokončeny 1911). 1901 se žení s Mathildou von Zemlinsky, přesídlí do Berlína, působí jako kapelník ve Wolzogenově kabaretu Das Überbrettl. Vídeňská premiéra Zjasněné noci (18. 3. 1902) vyvolá obdiv, rozpaky i odpor. Pro berlínské provedení v říjnu téhož roku zveřejní v programu stručné vysvětlení kompozičního principu. V Berlíně se sblíží s Richardem Straussem; jeho doporučením získá místo na Sternově konzervatoři a účinnou podporu žádosti o Lisztovo stipendium. Strauss ho rovněž upozorní na Maeterlinckův text Pélleas a Melisanda, který se stane programní předlohou stejnojmenné symfonické básně, op. 5.

1903
Vrací se do Vídně. Pořádá soukromé kursy harmonie a kontrapunktu ve školách Dr. Schwarzwaldové. Zemlinsky v nich učí hudební formy a instrumentaci. Seznámí se s Gustavem Mahlerem. Píše Šest písní, op. 3, Osm písní s orchestrem, op. 8, a Osm písní, op. 6. 1904 zahájí v kursech studium Alban Berg a Anton Webern. Se Zemlinským a pod záštitou Mahlerovou zakládá Spolek tvůrčích umělců k uvádění nových skladeb. Formuluje stanovy Spolku; zde diriguje 1905 premiéru Péllea a Melisandy. Začíná spolupracovat s profesorem Guidem Adlerem a jeho hudebně vědeckým seminářem, pro který později připraví spartace, event. kontinua, ke skladbám Monnovým, Mannovým a Tůmovým. 1905 dokončuje písně, op. 8, op. 6, a První smyčcový kvartet d moll, op. 7. 1906 vzniká Komorní symfonie, op. 9, a je započata komorní symfonie další, dokončená po několikerém přerušení 1939 jako op. 38.

1907
Premiéry Prvého kvartetu a Komorní symfonie vyvolají ve Vídni protesty obecenstva a kritiky. Drážďanskému provedení kvartetu předešle Schönberg v časopisu Die Musik poprvé orientační rozbor. Klíčovým dílem roku je Druhý kvartet fis moll, op. 10, v němž třetí a čtvrtá věta připojí k instrumentálnímu souboru sopránová sóla na texty Stefana Georga ("Litanei", "Entrückung").

1909
Na neslýchané excesy obecenstva a tisku provázející v prosinci 1908 premiéru Druhého kvartetu odpovídá v Krausově Die Fackel otevřeným dopisem Ludwigu Karpathovi a zahájí tak soustavnou odbornou publicistiku jako legitimní součást své tvořivosti. Studie "O hudební kritice" vyjde v druhém říjnovém sešitě časopisu Der Merker. Kompozice přinese nejdůležitější díla atonálního období: Tři klavírní skladby, op. 11, Patnáct básní z Knihy visutých zahrad Stefana Georga pro soprán a klavír, op. 15, Pět skladeb pro orchestr, op. 16, a monodram Očekávání na text Marie Pappenheimové, op. 17.

K důvěrnějšímu přátelskému kruhu náleží krom Alexandra Zemlinského, Antona Weberna a Albana Berga, Karl Kraus, Adolf Loos a Oskar Kokoschka, Franz Schreker, Marie Gutheil Schoderová, členové Rosého kvarteta, z kritiků David Josef Bach, Max Graf a Richard Specht .

1910
Soukromá docentura na Hudební akademii není pro Schönberga dostatečným existenčním zajištěním. V lednu v autorském koncertu postaví proti sobě premiérami klavírní úpravu prvého dílu Písní z Gurre, cyklus Visutých zahrad na texty Stefana Georga a Tři klavírní skladby, op. 11. Předmluva deklaruje vnitřní zdůvodnění nového kompozičního stylu. Kromě "dramatu s hudbou" Štastná ruka (op. 18) je hlavním dílem roku dokončení Nauky o harmonii (vydána 1911), představující svými exkursy obsáhlé kompendium názorů etických, uměleckých a pedagogických. Připsána je posléze památce Gustava Mahlera. V srpnu otiskne Die Musik prvé Schönbergovy aforismy, v říjnu uspořádá knihkupectví Huga Hellera výstavu jeho 46 olejů a akvarelů, vznikajících od roku 1906.

1911
Počátkem roku vychází studie "Problémy umělecké výuky". Přizván Vasilijem Kandinským vstoupí na podzim do skupiny Der blaue Reiter. Účastní se výstav a stejnojmenného sborníku vydaného 1912: reprodukcí obrazů, pojednáním "Vztah hudby a textu" a partiturou písně Herzgewächse pro vysoký hlas, celestu, harfu a harmonium na text M. Maeterlincka, op. 20; je tu poprvé spolu s Antonem Webernem a Albanem Bergem výslovně zařazen do kontextu velkého moderního umění. Kandinskij a Busoni podpoří s řadou dalších umělců a významných osobností druhé Schönbergovo přesídlení do Berlína. Docentura na Sternově konzervatoři, spojení s nakladatelstvím Peters, vstřícnost koncertních agentur doplňuje opora vídeňských přátel i Univerzální edice. Der Merker vydává v dubnu vůbec první schönbergovské číslo s ukázkou z Nauky o harmonii a textem dramatu Štastná ruka. Žáci a přátelé připraví jako další poctu sborník (Arnold Schönberg, München, Piper 1912), do něhož přispívají mj. Kandinskij a Paris von Gütersloh statěmi o jeho obrazech.

1912
Zemlinského pozvání k provedení Péllea a Melisandy ve filharmonických koncertech Německého divadla v Praze připraví Schönbergův prvý krok k častému dirigování vlastních skladeb. Henry Wood řídí v říjnu v Londýně premiéru Orchestrálních skladeb, op. 16, další provedení (1914) nabídne autorovi, jenž je už nyní zván do Amsterodamu a Petrohradu. Mistrovskou školou projde jako interpret za velkého turné s komorním ansámblem Pierrota lunaire. Cyklus jedenadvaceti melodramů, op. 21, na texty A. Girauda, složený na objednávku recitátorky Albertine Zehme, se stane vůbec nejslavnějším autorovým průkopnickým dílem. Nadšené i příznivé přijetí bez skandálních protestů daleko převyšující rozpačité výhrady upoutá pozornost zahraničních korespondentů a odborných listů anglických, francouzských i amerických. Mimořádný ohlas pražské přednášky o Gustavu Mahlerovi se opakuje v Berlíně i ve Vídni.

1913-1917
Na počátku roku 1913 doprovodí Loosova glosa o nemocných uších Beethovenových skvělé přijetí vídeňské premiéry Písní z Gurre. Vzápětí však vídeňskou klakou organizovaný útok na učitele a jeho školu rozbije koncert s Komorní symfonií, díly Bergovými, Webernovými a Mahlerovými. V únoru podobně zorganizovaný skandál vyvolalo uvedení Pierrota v Praze. Po čtyřech letech dokončuje partituru dramatu Štastná ruka, op. l8, k němuž podobně jako k Očekávání vytvoří návrhy inscenačního řešení a kostýmů.

Světová válka znamená nucený návrat do Vídně. Ztráta žáků, nemožnost příznivého zahraničního uplatnění, existenční svízele, povinnosti odvedence a realita války samotné jsou pro čtyřicetiletého Schönberga deprimující katastrofou, kterou zvládá díky hloubkovému zázemí víry. Dokončuje Čtyři orchestrální písně, op. 22, tři z nich na texty Rilkovy Knihy hodinek. Oratorium Jakubův žebřík na vlastní text zůstane monumentálním fragmentem o 700 taktech. Kompoziční myšlení se dotýká podnětů ke skladbě s dvanácti tóny. Na rozhraní let 1916-1917 vzniká návrh na mezinárodní zajištění míru. K předpokládanému zveřejnění v neutrálním Švýcarsku nedošlo.

1918
Celý rok věnuje organizaci tří navzájem spjatých projektů, opřených o účast mladší a nejmladší generace vídeňské hudební i laické inteligence: Seminář pro kompozici organizačně rozvine jeho dlouholeté pedagogické zkušenosti a zapojí do výuky vynikající absolventy školy. Cyklus deseti veřejných zkoušek na Komorní symfonii předvede myšlenku proposlouchávání a variabilního pochopení díla. Spolek pro soukromé hudební produkce dá myšlence propracovanou organizační strukturu, přenese její principy na nejhodnotnější soudobá díla všech směrů dokonalým provedením v provozních podmínkách, jež všestranně chrání tvořivé soustředění před korumpujícími vlivy manipulující žurnalistiky. V intencích školy vyzrává generace moderních interpretů od Rudolfa Kolische a jeho kvarteta, Eduarda Steuermanna, Rudolfa Serkina až po Heinricha Jalowtze a Karla Rankla. Seminář vychoval Hanse Eislera a Viktora Ullmanna.

Spolek zůstal nedostižným příkladem odpovědnosti a tolerance. Jako první v poválečné Evropě radikálně prolomil hranice předsudečně probarvovaných nacionalismů. V říjnu 1920 je hostem Spolku Maurice Ravel, prosazující podobné myšlenky ve Francii. Působení v Holandsku 1920/1921, přátelské vztahy ke Concertgebow a Willemu Mengelbergovi podnítí projekt Mahlerovského svazu, který hodlal pečovat o dokonalé provádění skladatelových děl v evropských centrech. Zjasněná noc, Písně z Gurre, kvartety, písně i písňové cykly a Komorní symfonie jsou přijímány jako trvalé hodnoty stejně jako Pierrot lunaire a Nauka o harmonii. Schönbergova autorita dochází obecného uznání integritou osobnosti morální, umělecké, teoretické i pedagogické. 1919 přispěje podstatně k projektu Loosových směrnic Úřadu pro umění, promítajících principy kreativních institucí do měřítek moderní kultury jako desiderata sociálně spravedlivé demokracie.

Domicilem je od dubna 1918 až do dalšího odchodu do Berlína 1926 Mödling.

1921
V březnu návrat z Holandska; nemůže přehlédnout vídeňský Mezinárodní kongres na podporu antisemitismu, zastupující 400.000 členů 40.000 delegáty. V červnu zažije z této strany bezprostřední atak: za letního pobytu v Mattsee u Salcburku místní zastupitelstvo nehodlá strpět pobyt Židů a zákaz oznámí vlastní vyhláškou. Když l923 Kandinskému objasňuje, že v osudu terorizovaných Židů křičí osud veškeré lidskosti, lidské integrity a důstojnosti, ví přesně, že jde o jeho nejosobnější úděl, jehož tíhu bere na sebe se statečnou a nesmiřitelnou rozhodností. Astronomická inflace pohřbí jeho Spolek. V pražském Auftaktu vycházejí "Myšlenky o Zemlinském"; Egon Wellesz vydává první monografii věnovanou jeho osobnosti a dílu. 1922 Mödling navštíví Darius Milhaud a Francis Poulenc; Milhaud provede v Paříži Pierrota, v Praze diriguje Pierrota Schönberg při zahájení činnosti Spolku pro soukromé hudební produkce, jehož je čestným prezidentem. První festival Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Salcburku uvede Druhý kvartet. Klavírní Suita, op. 25, poprvé využije kompozici s řadou.

1923
V lednu diriguje vlastní skladby v Kodani s dvojím provedením Komorní symfonie a při generální zkoušce přednáší o homofonním a polyfonním principu. Pierrota provede v Londýně, Winterthuru a Bruselu, kompozice se soustředí na Klavírní skladby, op. 23, Serenádu, op. 24, a Dechový kvintet, op. 26. V četných rukopisných poznámkách se shromažďují glosy k hudební teorii, k dobovým problémům etickým a společenským, včetně nacistických hrozeb. Začíná soustavné shromažďování záznamů o osobních setkáních k autobiografii, založené na bezprostředně zachycených svědectvích. V říjnu umírá manželka Mathilde.

1924
Jarní turné s Pierrotem lunaire po italských městech (Řím, Neapol, Florencie, Benátky, Padova, Turín, Milán) uvede rok padesátých narozenin. Ve Florencii se setká s Giacomem Puccinim. Na festivalu v Donaueschingen zazní premiéra Serenády. Do léta je hotov Dechový kvintet.

K jubileu vydává Anbruch sborníkové číslo s příspěvky Schönbergových žáků a přátel i obdivovatelů. Schönberg tu načrtne tvůrčí bilanci a výhled do dalších let. Erwin Stein ve své studii "Nové formální principy" poprvé zveřejňuje pravidla kompozice s dvanácti tóny. Město Vídeň pořádá na počest Schönbergových padesátin slavnost a recepci. V Praze provede Zemlinsky v červnu premiéru Očekávání a v říjnu Fritz Stiedry ve vídeňské Volksoper Štastnou ruku. Ve Frankfurtu organizují Paul Hindemith a Herrmann Scherchen cyklus písní, komorních a klavírních skladeb. Stane se členem kuratoria přátel Bauhausu ve Výmaru (s Marcem Chagallem, Albertem Einsteinem, Gerhardem Hauptmannem, Josefem Hoffmannem, Petrem Behrensem, Edwinem Fischerem, Oskarem Kokoschkou a Franzem Werflem). V srpnu se žení s Gertrud Kolischovou. Koncem roku odejde z Rakouského svazu hudebních pedagogů, jehož nově založený časopis míní vědecky prokázat všestrannou Schönbergovu impotenci. Ve sborníku Pro Zion, vydaném v Brně, se poprvé veřejně přihlásí k podstatným myšlenkám sionismu.

1925
Na pozvání Roberta Gerharda a Katalánské asociace komorní hudby diriguje v dubnu v Barceloně Pierrota lunaire a Komorní symfonii. Programy doplněné písněmi se opakují v dalších katalánských městech. Setkává se s Pablem Casalsem. Pro časopis Pult und Taktstock píše drobné příspěvky pod pseudonymem Jens Quer (Jenseitiger Querkopf). V září diriguje na festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Benátkách Serenádu, která vyzní jako příkrý protipól ke Stravinského neobachovské Klavírní sonátě. Obě osobnostní poetiky zdánlivě vylučují jedna druhou a udají ráz kritickým kontroverzím na další desetiletí. V půli srpna prostředkuje Leo Kesteberg jménem pruského ministerstva kultury Schönbergovi nabídku k vedení mistrovské třídy kompozice Berlínské akademie umění, místo uvolněné rok předtím smrtí Ferruccia Busoniho. Kontrakt zaručuje mimořádně příznivé tvůrčí podmínky. V říjnovém čísle Neue Zeitschrift für Musik se ozve proti udělení profesury Alfred Heuss difamujícím pamfletem na obranu čistého němectví hudby před židovsky zvrhlou osobností a uměním nového pruského pedagoga.

1926
V Berlíně vytvoří mistrovskou třídu v další generaci žáků Winried Zillig, Roberto Gerhard, Walter Goehr, Walter Gronostay, Peter Schacht, Adolphe Weiss, Joseph Zmigrod, Norbert von Hanneheim, Nikos Skalkotas, krátkodobě Marc Blitzstein, Henry Cowel, Rudolf Goehr a Natalie Pravosudovičová, doporučená Glazunovem. Asistentem pro celé období se stane Josef Rufer. Ten se po mnoha letech zaslouží katalogem (Das Werk Arnold Schönbergs, Kassel 1959) a organizací o počátky edice Souborného díla.

Dokončena je Suita pro devět nástrojů, op. 29, a sborové Satiry, op. 27, břitce pojednávající neoklasicismus, a Smíšené sbory, op. 28, jejichž texty míří k imperativům činoherního dramatu Biblická cesta. Myšlenkou je moderní politická cesta, úročící biblickou tradici k vybudování bezpečné židovské vlasti. V propracování starozákonní látky na koncept navazuje opera Mojžíš a Aron (1928-1932). Vychází svazek Textů, zamýšlených ke zhudebnění, ročenka Univerzální edice 25 Jahre Neue Musik tiskne studii "Smýšlení nebo poznání?", Pult und Taktstock studii o mechanických nástrojích a při příležitostném návratu k partituře Jakubova žebříku vzniká skica systému, jenž měl velkými zvukovody regulovat v sále rozprostření zvuku skrytých orchestrálních skupin. (1944 uvažuje v této souvislosti o nahrazení zvukovodů mikrofony a amplifikací.)

1927
V lednu diriguje ve studiu berlínského rozhlasu Péllea a Melisandu, v Akademii přednáší "O problémech harmonie" a je zvolen do akademického senátu. Únor a březen věnuje zadání Elizabeth Sprague Coolidge na kompozici Třetího smyčcového kvartetu, op. 30. Premiéru hraje v září Kolischovo kvarteto. V listopadu řídí Nikolaj Malko v Leningradské filharmonii ruskou premiéru Písní z Gurre s ohlasem, který si ihned vyžádá reprízu večera. Prosincové pozvání Société Musicale Indépendante přinese v Paříži světovou premiéru Suity, op. 29, kterou na Festivalu Schönberg diriguje spolu s Pélleem a Melisandou, dvěma instrumentacemi Bachových chorálních předeher a Pierrotem lunaire. Na Sorbonně mluví na téma studie "Smýšlení nebo poznání?". V lednu odjíždí do Londýna, kde ve vyprodané Queens Hall řídí Písně z Gurre, zpívané poprvé v angličtině. Koncert přenášejí současně všechny britské rozhlasové stanice.

1928-1933
Přelom let dvacátých a třicátých vyplní převážně kompozice opery Mojžíš a Aron (1928-1932). Vrcholná zralost stylu a myšlenky vede tvorbu k manifestačnímu ztotožnění činů uměleckých a občanských. Platí to rovněž o Variacích pro orchestr, op. 31 (1928), které v nepříliš zdařilé interpretaci Furtwänglerově vyvolají v Berlínské filharmonii skandál. Kritika vyjde vstříc vzrůstající nacistické agresivitě a žádá odstranění skladatele z akademické profesury. Drobné příspěvky pro tisk se přesouvají do polohy vzpomínek. Nostalgie tušeného odchodu obklopí od roku 1930 velké přednášky; "Nová hudba, zastaralá hudba, styl a idea", rozhlasové analýzy z dalších let (Orchestrální písně, op. 22, Variace, op. 31), pamětihodná diskuse s Heinrichem Strobelem a Eberhardem Preussnerem jsou zřetelným postskriptem vykonaného díla. Během práce na Mojžíši a Aronovi vzniká dobově kritické intermezzo Z dneška na zítřek (1928) a Hudba k filmové scéně (1929). Abstraktní film projektoval Moholy-Nagy, partitura vložila svými větami do celku konkréta: hrozící nebezpečí, strach a katastrofu. Posledním veřejným, v Německu proneseným, slovem se stala rozhlasová přednáška k Brahmsovu výročí (únor 1933).

Mojžíš a Aron zůstane otevřen - nicméně jeho větvící se původní látka a Schönbergovo pronikavé uchopení židovské situace osvědčí jednající sílu hned, jak v březnu 1933 odejde z berlínské profesury a v květnu do francouzského exilu: Záchrana životů zadržovaných v Německu jako kořist určená k likvidaci je vyšší prioritou než hudba; příkazem nejosobnějšímu nasazení je nejen nutnost okamžitých organizačních činů, ale také zformulovaná vize života v síle a důstojnosti, rodící se ze sjednocující víry bojujícího národa. V červenci slavnostně stvrdí v pařížské liberální synagoze svou příslušnost k židovství. Svědkem je mu Marc Chagall. Příjezd do Spojených států v poslední říjnový den toho roku je téměř současný s příjezdem Alberta Einsteina. Je symbolický. Ani pro jednoho nemělo být do Německa návratu.

1934-1936
Téměř dva roky překonává Schönberg v Americe svízelné existenční provizorium. Definitivně je řeší 1936 profesura na Jihokalifornské univerzitě v Los Angeles, na níž je pověřen výstavbou hudebního oddělení, odpovídajícího zkušenostem evropským. V sílící kolonii příchozích z Evropy roste přátelský kruh (mj. Otto Klemperer, Hanns Eisler, Paul Dessau, Bertolt Brecht, Bertold Viertel, Thomas a Heinrich Mannové, Franz Werfel, Alma Mahlerová). Mnozí žijí na jiných místech jako Alexander Zemlinsky, Rudolf Kolisch, Eduard Steuermann, Heinrich Jalowetz, David Josef Bach; do kruhu přibývají vynikající osobnosti americké, jako například George Gershwin, Charles Chaplin nebo v USA již dlouho naturalizovaný Leopold Stokowsky či Arthur Rodzinsky. Stálou oporou je kolegiální přízeň Ligy amerických skladatelů a osobností v nakladatelství Schirmer.

1936-1944
Houslovým koncertem, op. 36, a Čtvrtým smyčcovým kvartetem, op. 37, spjatým opět se jménem mecenášky Elizabeth Sprague Coolidge, končí 1936 proluka let běženeckých. Suita ve starém stylu (1934) a rukopis Základů hudební kompozice (1937) jsou inauguračními díly pro studentskou obec. 1937 vydává Merle Armitage sborník, který je v hudební Americe ojedinělou poctou Schönbergově osobnosti i dílu. 1938 v programových dokumentech k židovské otázce dospějí k definitivní podobě výsledky Schönbergovy předvídavé analytiky, potvrzované jednající realitou Norimberských zákonů, pogromy "křišťálové noci", katastrofou Rakouska, Československa, hrůzami další světové války a posléze holocaustem. Dokončení Druhé komorní symfonie (1938), nahrávka Pierrota lunaire s Erikou Wagnerovou, Kolischem a Steuermannem i varhanní Variace na recitativ (obojí 1941) spadají do doby intenzivní výstavby univerzitního hudebního institutu. Téhož roku Schönberg získá americké občanství. Z ohlédnutí po klíčových okamžicích evropské tvorby a zvláštnostech její interpretace vzniká 1942 nejen Steuermannovi věnovaný Klavírní koncert, ale zejména politikum Byronova útočného textu v Ódě na Napoleona pro recitátora a instrumentální soubor. Řadu doplní Variace pro dechový orchestr, transponované též pro orchestr velký.

Premiéry posledních čtyř děl se 1944 konají na počest Schönbergových sedmdesátin. Ty však znamenají také konec univerzitní existence. Vysoké škole zůstává příkladně koncipovaný a vedený institut. Penze jeho autora činí necelých 29, později 40 dolarů, měsíčně. Čestný doktorát odmítne v Los Angeles stejně jako později v Princetonu. Rodinu s třemi nedospělými dětmi (Nuria, nar. 1932, Ronald, nar. 1937, Lawrence, nar. 1941) musí napříště zajistit příjem z výuky soukromých žáků, příležitostné honoráře z jednotlivých přednášek na jiných univerzitách, nečetné vydavatelské honoráře, prodej rukopisů i čestné dary.

1945-1951
Pozdní tvorba je vnitřně spjata s židovskými sujety a dispozicemi smíšeného sboru `a capella, smíšeného sboru a orchestru za eventuální účasti recitátora. Spřádá se v nich mýtus, historie, modlitby, hlas osudových hrůz století, jež holocaustem dospělo teprve do své poloviny, i úděl člověka, nesoucího jeho tíhu. Preludium ke Genezi vzniká 1945 poté, co Guggenheimova nadace zamítne žádost o stipendium, jež mělo zajistit dokončením Jakubova žebříku a Mojžíše a Arona celistvost nejvýznamnějších pilířů životního díla.

Téměř hotový particel Moderního žalmu na vlastní text přeruší 1951 smrt. 1950 mu předchází De profundis na hebrejský text a smíšený sbor Třikrát tisíc let z roku 1949. Do pomyslného ohniska cyklu je 1947 vložen Ten, jenž přežil Varšavu - jeho drama do sebe vstřebá bezprostřední zkušenost roku předchozího, která se vtiskla do vět Tria pro smyčce ideogramem smrtelného kolapsu, v němž člověk svou smrt přežije.

Příprava svazku Styl a idea, uzavřená 1949, je provázena významnými poctami: 1946 volbou čestným prezidentem Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu, 1947 volbou za člena Americké akademie pro umění a literaturu, 1950 udělením čestného občanství Vídně, 1951 čestným prezidentstvím Hudební akademie v Jeruzalémě. V děkovném dopise za přání k pětasedmdesátinám připomene čtyřicet let starý aforismus, v němž předpověděl, že druhá polovina století přeceňováním pokazí to, co na něm polovina prvá podceňováním považovala za dobré. Teprve ten rok uzavře drsnou kontroverzi s Thomasem Mannem a obhájí osobní integritu proti cílené průhlednosti nelichotivých konstruktů románu Doktor Faustus.

V týchž letech se kompozice s dvanácti tóny promění v inspirující impulsy nové vlny nastupujících evropských avantgard.

Avšak charakteristickým znakem finálního kontextu jsou také iracionální turbulence studené války, které přinutí vynalézavého a radikálně obnovujícího původce, aby téměř před smrtí sepsal ponižující atest loajality vůči zaslepené agresivitě veřejné moci a alespoň v skrytosti si uchoval právo i svobodu myšlení a tvorby, vnitřní svobodu umělce a občana. Nikde tomu nebylo jinak. Zakusí ještě jednou, že z intolerance století není úniku. Ví, že přežít lze různě, že však se ctí žít a zemřít lze jen v nadějné jistotě víry a utopie.