Dějiny hudby

Olivier Messiaen (1908-1992)

Olivier Messiaen se narodil roku 1908 v Avignonu a v jedenácti letech začal studovat na pařížské konzervatoři. Zanedlouho získaly velkou oblibu jeho varhanní improvizace v kostele svaté Trojice. Ani válka nepřemohla jeho talent. V roce 1941 jako vězeň v koncentračním táboře Gorlitz komponuje tento milovník ptačího zpěvu jedno ze svých vrcholných děl: kvartet "Na konec času". Po válce se vrací na pařížskou konzervatoř, kde je pro něj otevřena třída analýzy, estetiky a rytmu. Olivier Messiaen nejenže byl jedním z největších skladatelů 20. století, ale byl rovněž výjimečným pedagogem a vychoval několik generací skladatelů.

"Kvartet pro konec časů" pro housle, klarinet, violoncello a klavír

Věty:
I. Čistá liturgie
II. Zpěv pro anděla zvěstujícího konec času
III. Údolí ptáků
IV. Intermezzo
V. Díkuvzdání věčnosti Ježíše
VI. Zuřivé tance pro sedm trumpet
VII. Duhové kapky rosy pro anděla zvěstujícího konec času
VIII. Díkuvzdání nesmrtelnosti Ježíše

Skladba vznikla v roce 1941 v koncentračním táboře za druhé světové války pro skladatelovy přátele-hudebníky ( houslistu, klarinetistu a cellistu), autor sám pak hrál part klavíru, a nese typické znaky hudební řeči Messiaenovy. Je to také jediná komorní skladba, kterou Messiaen složil. Na začátku partitury je text, ve kterém skladatel rozebírá námět a obsah osmi částí Kvartetu: " Hlavní osou ideové náplně skladby je Apokalypsa sv. Jana, kapitola X. : 1. Křišťálová liturgie - čas mezi 3. a 4. Hodinou ranní, probouzení ptáků, jsme obklopeni zvukem a aureolou trylků ve stromech. Vzniká ticho nebe. 2. Zpěv anděla, zvěstujícího konec času - anděl rozkročen mezi vodou a souší, kolem těla plující oblaka, hlava obklopena zářivou duhou. Klavír - jemné kaskády akordů v modré - oranžové doprovází překrásný zpěv houslí a violoncella. 3. Údolí ptáků - údolí představuje čas, doprovázený smutkem a zemdleností. Ptáci znamenají opak času - jsou naše touhy o světlo, hvězdy, duhy. Jenom sólový klarinet. 4. Intermezzo - je jedinou scherzosní částí skladby, hra bez klavíru jej charakterizuje do zemitější podoby. 5. Chvála věčnosti Ježíše - vznešená melodie ve violoncelle, nekonečně pomalá, oslavuje lásku a sklání se před nesmrtelností Slova - < Na začátku bylo Slovo, Slovo bylo obsaženo v Bohu, to Slovo byl Bůh. > 6. Tanec zběsilosti pro sedm trubek - 6 trubek prvních v Apokalypse sleduje různé katastrofy, trubka sedmého anděla oznamuje skonání věků. Hudba kamenů, neuvěřitelně hlučná žula, neodolatelný pohyb ocele, obrovské kusy purpurové zběsilostněchladné opilosti. Nejdramatičtější část skladby část skladby umocněná rytmickou volností, která posluchače zaujme. 7. Třpytivost duhy pro anděla, zvěstujícího konec času - Duhy kolem hlavy anděla ( duha jako symbol míru, moudrosti a všech světelných a zvukových vibrací ). Ve svých snech slyším a vidím tříděné akordy a melodie, barvy a známé tvary, a po tomto počátečním stádiu přecházím do neskutečného světa doprovázeného extází a závratí, s kroužícím pronikáním nadlidských zvuků a barev. Tyto ohňové meče, vytékající láva modro-oranžová, náhlé záblesky hvězd - vytváří prostor, kde je i duha! 8. Chvála nesmrtelnosti Ježíše - Proč druhá chvála? Je adresována na Ježíše člověka, na Slovo tělem učiněno jest, na Zmrtvýchvstání s předáním života. Je jen láska. Nanebevstoupení člověka k Bohu. Housle s klavírem. Proč 8 vět? Sedm je ideální počet - božský sabat trval 6 dní, 1 den na odpočinek, který se prodlužuje do nekonečna a stane se osmým dnem, nepomíjejícím světlem a nerušeným mírem." O. Messiaen